Skandaly dnesnich politiku sledujeme se stejnym znechucenim jako nekdejsi tupost tech komunistickych.

Skandaly dnesnich politiku sledujeme se stejnym znechucenim jako
nekdejsi tupost tech komunistickych.
Napric zemi se rozrostl bezprecedentni system korupce na
komunalni, krajske i centralni urovni.
Vstupenkou na lukrativni posty polostatnich podniku a organizaci s
miliardovymi rozpocty je legitimace nebo spriznenost s velkou
politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tim, ze v zemi, kde je pracovni sila 3x
levnejsi nez v zapadni Evrope, je kilometr dalnice 2x drazsi.
Nepozastavujeme se nad tim, ze narozeniny primatora ci statniho
urednika rozhodujiciho o miliardach, stoji jeho "oficialni" rocni
plat.
Nepozastavujeme se nad tim, ze miliardove verejne zakazky ziska
ministrova firma s momentalne neznamym vlastnikem - akciemi na
dorucitele.
Nepozastavujeme se nad tim, ze byvaly premier vydelal desitky
milionu na obchode s akciemi od podnikatele, kteremu predtim zajistil
miliardovou dotaci.
Nepozastavujeme se nad tim, ze vyroba tramvajenky s cipem stoji v
Praze 10x vice nez v Londyne nebo v Parizi.

Vlekla vysetrovani, kdyz k nim vubec dojde, konci tim, ze obvineni
se neprokazala. Pokud magistratni urednici uviznou v siti policie, tak
jedine te svycarske nikoli ceske.

V nasi zemi lze dnes ustat jakykoli skandal, za nekolik dni ho
prekryje ten dalsi.

Hlave statu, zamestnane vlastni jesitnosti a bojem proti nebezpeci
evropske integrace, nestoji korupce za pul slova. I kdyz je to dnes
mene okate, media vedi o cem psat vic, o cem mene, o cem nic.

Zatimco v dobach komunismu jsme museli prekonavat strach, nyni je
prekazkou lenost.
Nadavame na ceny, ale jsme lini zmenit banku nebo telefonniho
operatora.
Nechame se strihat jak ovce.
Jsme lini se informovat, vytvaret si, prosazovat a branit svuj nazor.
Misto prisunu a zpracovani informaci si vymyvame mozky stupidnimi
serialy.
Misto zprav a nazoru cteme v bulvaru o celebritach, kdo komu
zahyba a s kym.
Nas narodni cynismus se masochisticky vyziva v tom, jak hrozne
panuji pomery a sami krome vymysleni vtipu nedelame nic.
Ti prihloupli se jeste rozciluji nad stotisicovymi platy, ale
miliardove causy jim unikaji.
Svou lenost pak omlouvame filozofii, ze "jsou stejne vsichni stejni"
pripadne "tihle budou jeste horsi".

Za nezajem a lhostejnost k osudu veci verejnych zaplatime vysokou
cenu.
Korupce prodrazuje vetsinu investic financovanych z dani i z
obrovskeho deficitu.
Ukrajuje sance nasich deti, na nichz v soukromi tak usilovne
pracujeme.
Zadluzuje zemi, ktera bude jednou jejich.

Dve nejvetsi strany si rozparcelovaly tuto zemi s tim, ze stejne
budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak prezirave se k
nam budou chovat.
Mysli si, ze staci provetrat strasaky, zahrat na strunu socialnich
jistot pro jedny a strunu nizkych dani pro druhe. Technika jejich
vladnuti pritom dlouhodobe vylucuje jedno i druhe.
Monopol jedne strany v nasi zemi nahradila stridava a na komunalni
urovni i spolecna vlada dvou stran, ktere se vzdycky nejak dohodnou.
Je pritom zrejme, ze i ostatni strany vyuzivaji sve zaslepene
loajalni "fanousky", ochotne jim odpustit uplne cokoli.

Vedeni velkych stran sazi na to, ze se budeme bat zahodit nas hlas
podporou malych, novych ci exotickych a ze nam nezbude nez zvolit
jejich oranzovou ci modrou kosili blizsi nez toho druheho kabat.
Kolikrat jsme uz slyseli, ze "neni koho volit", mnozi volit
nechteji a nepujdou.
Kolikrat jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti,
zduvodnovali mensim zlem.
Neni snad prave takovyto vynuceny hlas z rozumu ten "vyhozeny"?
Jakou cenu ma vubec nas hlas, kdyz ho davame se skripenim zubu?

Nikdo z nas si nedela iluze, ze by male politicke strany byly
lepsi a cestnejsi nez ty velke.
Moc korumpuje vzdy. Ale absolutni moc korumpuje absolutne.

Sance podzimu 2009 nespociva v konkretni strane ci programu,
spociva ve zmene, v tom, ze premichame jiz zdanlive rozdane karty a
dame pruchod nasi nespokojenosti alespon ve volbach, kdyz uz to
neumime na namestich.

Nemylme se, dve nejvetsi strany budou urcovat osud zeme i v
budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantni chovani odmenime,
odepreme jim tim duvod ke zmene a k obrode.
Prejeme-li si zmenu jejich vedeni, pripadne v nich chceme pozdeji
najit misto pro vlastni prave ci leve ambice, cesta paradoxne vede
pres jejich podzimni volebni neuspech.

Mozna jsme se nekdy ptali nasich rodicu a prarodicu: "A proc jste
s tim tehdy neco neudelali?"
Pripravujme si dnes odpoved pro nase deti.

Nemusite to podepisovat.
Muzete to poslat dal.

Jirina Šiklova, Praha 1. Klimentska 17- e-mail
jirina.siklova@ecn.czPred 20 lety se schylovalo ke konci vlady komunistu nad nasi zemi
a o tuto zmenu jsme aktivne usilovali.
Za 20 let mnozi z nas svym umem, pili a inteligenci dosahli
profesnich uspechu a blahobytu, o kterem se nam za komunismu ani nesnilo.
Budovani soukromeho uspechu jsme vykoupili tim, ze jsme az prilis
ochotne odevzdali osud veci verejnych do chtivych a chamtivych rukou.
Skandaly dnesnich politiku sledujeme se stejnym znechucenim jako
nekdejsi tupost tech komunistickych.
Napric zemi se rozrostl bezprecedentni system korupce na
komunalni, krajske i centralni urovni.
Vstupenkou na lukrativni posty polostatnich podniku a organizaci s
miliardovymi rozpocty je legitimace nebo spriznenost s velkou
politickou stranou.
Nepozastavujeme se nad tim, ze v zemi, kde je pracovni sila 3x
levnejsi nez v zapadni Evrope, je kilometr dalnice 2x drazsi.
Nepozastavujeme se nad tim, ze narozeniny primatora ci statniho
urednika rozhodujiciho o miliardach, stoji jeho "oficialni" rocni
plat.
Nepozastavujeme se nad tim, ze miliardove verejne zakazky ziska
ministrova firma s momentalne neznamym vlastnikem - akciemi na
dorucitele.
Nepozastavujeme se nad tim, ze byvaly premier vydelal desitky
milionu na obchode s akciemi od podnikatele, kteremu predtim zajistil
miliardovou dotaci.
Nepozastavujeme se nad tim, ze vyroba tramvajenky s cipem stoji v
Praze 10x vice nez v Londyne nebo v Parizi.
Vlekla vysetrovani, kdyz k nim vubec dojde, konci tim, ze obvineni
se neprokazala. Pokud magistratni urednici uviznou v siti policie, tak
jedine te svycarske nikoli ceske.
V nasi zemi lze dnes ustat jakykoli skandal, za nekolik dni ho
prekryje ten dalsi.
Hlave statu, zamestnane vlastni jesitnosti a bojem proti nebezpeci
evropske integrace, nestoji korupce za pul slova. I kdyz je to dnes
mene okate, media vedi o cem psat vic, o cem mene, o cem nic.
Zatimco v dobach komunismu jsme museli prekonavat strach, nyni je
prekazkou lenost.
Nadavame na ceny, ale jsme lini zmenit banku nebo telefonniho
operatora.
Nechame se strihat jak ovce.
Jsme lini se informovat, vytvaret si, prosazovat a branit svuj nazor.
Misto prisunu a zpracovani informaci si vymyvame mozky stupidnimi
serialy.
Misto zprav a nazoru cteme v bulvaru o celebritach, kdo komu
zahyba a s kym.
Nas narodni cynismus se masochisticky vyziva v tom, jak hrozne
panuji pomery a sami krome vymysleni vtipu nedelame nic.
Ti prihloupli se jeste rozciluji nad stotisicovymi platy, ale
miliardove causy jim unikaji.
Svou lenost pak omlouvame filozofii, ze "jsou stejne vsichni stejni"
pripadne "tihle budou jeste horsi".
Za nezajem a lhostejnost k osudu veci verejnych zaplatime vysokou
cenu.
Korupce prodrazuje vetsinu investic financovanych z dani i z
obrovskeho deficitu.
Ukrajuje sance nasich deti, na nichz v soukromi tak usilovne
pracujeme.
Zadluzuje zemi, ktera bude jednou jejich.
Dve nejvetsi strany si rozparcelovaly tuto zemi s tim, ze stejne
budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak prezirave se k
nam budou chovat.
Mysli si, ze staci provetrat strasaky, zahrat na strunu socialnich
jistot pro jedny a strunu nizkych dani pro druhe. Technika jejich
vladnuti pritom dlouhodobe vylucuje jedno i druhe.
Monopol jedne strany v nasi zemi nahradila stridava a na komunalni
urovni i spolecna vlada dvou stran, ktere se vzdycky nejak dohodnou.
Je pritom zrejme, ze i ostatni strany vyuzivaji sve zaslepene
loajalni "fanousky", ochotne jim odpustit uplne cokoli.
Vedeni velkych stran sazi na to, ze se budeme bat zahodit nas hlas
podporou malych, novych ci exotickych a ze nam nezbude nez zvolit
jejich oranzovou ci modrou kosili blizsi nez toho druheho kabat.
Kolikrat jsme uz slyseli, ze "neni koho volit", mnozi volit
nechteji a nepujdou.
Kolikrat jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti,
zduvodnovali mensim zlem.
Neni snad prave takovyto vynuceny hlas z rozumu ten "vyhozeny"?
Jakou cenu ma vubec nas hlas, kdyz ho davame se skripenim zubu?
Nikdo z nas si nedela iluze, ze by male politicke strany byly
lepsi a cestnejsi nez ty velke.
Moc korumpuje vzdy. Ale absolutni moc korumpuje absolutne.
Sance podzimu 2009 nespociva v konkretni strane ci programu,
spociva ve zmene, v tom, ze premichame jiz zdanlive rozdane karty a
dame pruchod nasi nespokojenosti alespon ve volbach, kdyz uz to
neumime na namestich.
Nemylme se, dve nejvetsi strany budou urcovat osud zeme i v
budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantni chovani odmenime,
odepreme jim tim duvod ke zmene a k obrode.
Prejeme-li si zmenu jejich vedeni, pripadne v nich chceme pozdeji
najit misto pro vlastni prave ci leve ambice, cesta paradoxne vede
pres jejich podzimni volebni neuspech.
Mozna jsme se nekdy ptali nasich rodicu a prarodicu: "A proc jste
s tim tehdy neco neudelali?"
Pripravujme si dnes odpoved pro nase deti.
Nemusite to podepisovat.
Muzete to poslat dal.
Jirina Šiklova, Praha 1. Klimentska 17- e-mail
jirina.siklova@ecn.cz