Pro studenty je frustrující být ve vzdělávací soustavě, nejsou motivovaní. Co s tím?

Konference byla celodenní a téma náročné - těžko se z ní vybírá to nejdůležitější, neboť vždy se bude jednat o názor subjektivní. Je školství politické nebo celospolečenské téma a jak s ním nakládat, aby se dostalo do povědomí neodborné veřejnosti?

Jednou ze zásadních byla odpověď pana Ondřeje Šteffla, zakladatele Scio škol v České republice, na téma slabiny současného českého vzdělávání: pro studenty je dle něj frustrující být ve vzdělávací soustavě, nejsou nijak motivováni.
Jako reálný problém byl zmíněn zároveň nedostatek financí v tomto oboru, kdy byly výdaje v ČR na vzdělávaní srovnávány s ostatními zeměmi OECD pomocí procenta HDP. Všichni zúčastnění se shodli, že školství nebylo zatím prioritou žádné vlády a v programech politických stran se nejedná o hlavní věc. Dalším zajímavým poznatkem do diskuse bylo konstatování, kdo na ministerstvu školství lobuje za změny: je to pouze Svaz dopravy a průmyslu ČR, který potřebuje zaměstnance pro své členy. Přitom úkolem vzdělávání není vyrábět zaměstnance. Bylo zároveň záastupcem EDUin pana Kartouzem poukázáno, že žáci ve vyloučených lokalitách odcházejí upřednostňují práci v továrnách před dalším vzděláváním. Rozevírají se tak pomyslné nůžky mezi regiony - je zde patrná míra nerovného přístupu ke vzdělávání, kdy děti nepokračují po základní škole dále. Je to zdroj a zárodek ghett.

Zajímavá byla srovnávací čísla na téma zaměstnanost: řidičů je v naší zemí více než učitelů. Stejně jako počet řidičů roste počet skladníků - sklady nadnárodních firem se staví na poli, než aby se na poli pěstovala místní plodina. Jak řekl zástupce platformy EDUin Bohumi Kartouz, v následujících 15 letech je 45% současných pracovních mist v ČR a na Slovensku ohroženo - a mezi ně patří právě řidiči a skladníci. Současné nízké procento nezaměstnaných tak vůbec nevypovídá o připravenosti naší země na zásadní změny ve struktuře pracovních pozic. Na změny ve školství je již pozdě, ale co by se dalo ještě dělat? Ve 4letém horizontu alespoň vyrovnat investice do vzdělávacího systému na průměr OECD - tzn. zvýšit o 1 % HDP (50 mld Kč).

K tomu poznamenal zástupce ministerstva školství Miroslav Jašurek (náměstek ministra školství), že finanční prostředky jsou jednoznačná priorita, náš vzdělávací systém je levný (poměr kvalita x cena více než obdivuhodný) a navýšení o 1 % HDP není chyméra - 50 mld Kč je otázka již výše zmíněných politických priorit. Doporučil, aby se vedla debata o školství jako politické téma, jinak ty peníze nebudou.

Ondřej Šteffl jako člověk, který je již 27 let zároveň poslancem, namítl, že politická debata by tu být měla, ale založena na důkazech, datech. U nás si v současné době, dle něj, data vycucáme z prstu a potom něco realizujeme. Pro politická rozhodnutí zde chybí analýzy - kdyby se tady dělaly, tak by se nikdo nastálé změny neprovedl. Pan Šteffl se tímto navážel do rozhodnutí velmi přesvědčivé paní Valachové, která na jednu stranu bojuje pro inkluze ve školách a zároveň zavede povinné přijímací zkoušky a změní financování škol. 

Na pana Šteffla navázala Lenka Štěpánová, která zde zastupovala jako student Českou středoškolskou unii. Vrátila se k předvolební debatě v knihovně Václava Havla, kde padla otázka, kolik investuje ČR do školského systému. Politici neuměli na dotaz odpovědět, opírali se o vlastní zkušenosti. Zároveň Lenka Štěpánová otevřela další zajímavé téma - a to proprustnost vzdělávací soustavy, která neumožňuje se vzdělávat. Tím narážela na povinnou maturitu z matematiky. 

Politické nebo celospolečenské téma?

Vzděláváním jako takovým se tak zabývá odborně skutečně omezený počet lidí. Nejedná se o celospolečenské téma. Pan Šteffl se sám anagažuje tím, že píše sloupky do časopisu Metro. Prosil kolegy v panelové diskusi, aby začali psát do Blesku. Na ministerstvo nechodí lobovat rodiče - je tu unie studentů, svaz dopravy a průmyslu ale za rodiče tam nikdo není. Zároveň navrhnul ministerstvu školství aby dávalo 1 % ze svého rozpočtu na osvětu a výzkum. Jiří Růžička, dlouholetý ředitela gymnázia Jana Keplera by si přál, aby lidé, kteří se ve vzdělávání pohybují, měli prostor na to, aby věci mohli dělat, jak se mají, nebo jak chtějí. Škola by měla nabízet možnost volby a měla by zde fungovat zdopovědnost a důvěra na všech úrovních - ředitel - učitel - žák. 

Těžko přenositelné a neméně zajímavé byly prezentace absolventů českého vzdělávacího systému, kteří se již velmi dobře uchytili v reálném životě a mluvili otevřeně o své čerstvé zkušenosti s českým školstvím. Lepší zpětnou vazbu jsme si nemohli přát slyšet.

Součástí konference byly i zajímavé workshopy na téma: Vedení dětí k hodnotám, Pravda nebo lež, Bourání steretypů, Scioškola a Jak číst kritiky média. Účastníci konference si tak mohli na vlastní kůži zažít i vzdělávací programy, které DOX nabízí. Školám i široké veřejnosti je mohu na základě osobních zkušeností jen a jen doporučit!

Nejbližší PERPETUUM konference, tentokráte na téma vzdělávání v digitálním století, se koná 27. listopadu 2018 opět v Praze - DOXu. Přihlásit se můžete zde. 

Kateřina Sekyrková